Umezawa Marina | short romance only

30. května 2016 v 20:53 |  recenze | manga

OUBOU OOKAMI TO AKAZUKIN
4/10
HATSUKOI WAZURAI5/10
KIMI NO AI DE MOTENASHITE5/10

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Příliš neholduji romantickým mangám, hlavně těm, které se uskromnily na jednu kapitolu. Ale i ty mají své výhody: většinou jsou krátké (ty delší mají víc do sebe) a naprosto nenáročné (jak pro čtenáře, tak autory). Je zavedeno několik starých šablon, které se neustále obnovují a autoři si poté sami vyberou jakým směrem se ubírat.


Anglicky: Violent Wolf and Little Red Riding Hood
Příběh a kresba: Umezawa Marina
Počet kapitol: 1 (2013)
Žánr: romance, shoujo
Hodnocení na MAL: 6.91
Mé hodnocení: 4/10


U krátké romance je prakticky pravidlem školní prostředí - hlavní hrdinové jsou studenti (příběh se soustředí jen na hlavní dva hrdiny, protože jinak by celý děj nestihl vměstnat do 30-40 stránek), například slečna s traumatem z dětství a násilný chlapec, který však je naprosto zlatý k slečně, která zase naopak překonává své trauma prostřednictvím chlapce…

Ano, správně mluvím o téhle manze. Jak název sám osobě napovídá, tak Hana, hlavní protagonistka, má světlejší vlasy než se na obyčejnou japonskou dívku sluší a v manze jsou přirovnávány k černému čaji. Takeru je postrach školy a s přezdívkou Vlk se ho všichni hrozí, ovšem hned se ukazuje, že má vlastně rytířské cnosti a zachraňoval jen další spolužačku (jestli tomu tak bylo pokaždé, se nedozvídáme). Takeru hned Hanu poznává a vyptává se jí, jestli je ta, které se říká Červená Karkulka (Akazukin, v manze se ponechává japonské znění, je kratší).

Příběh o Červené Karkulce a Vlku začíná teda slibně, jestli se to tak vůbec dá říct. Jelikož jsme v téhle chvílí s dějovou linií na osmé straně, tak jsem se začala chytat za hlavu. Prokletí krátkých mang: uspěchaný děj. Během 30 stran se toho stane hodně, opravdu hodně. Když vezmu v úvahu, že se oba hlavní hrdinové do sebe zamilovali během tří dnů (plus finální polibek mezi Vlkem a Karkulkou, ups spoiler), nemyslím si, že jim to nějak dlouho vydrží.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

HATSUKOI WAZURAI

Anglicky: -
Příběh a kresba: Umezawa Marina
Počet kapitol: 3
(plus dvě jednorázové kapitoly, které vyšli společně s HW | 2013)
Žánr: romance, shoujo, škola
Hodnocení na MAL: 7.10
Mé hodnocení: 5/10

Uno Hotaru je dívka, která se nikdy do nikoho nezamilovala. Je to tak správně? Jak se zamilovat? Když své dilema probírala se svými bezvýznamnými spolužačkami, tak ji zaslechl školní idol Shinri, který ji nabídl doučování. Aneb naučím tě milovat. První dojem byl, že je to úchyl (v tomhle jsem tak trochu sympatizovala s hlavní hrdinkou), potom však si Shinriho začala představovat jako experta na lásku (a tady jsme skončili).

Shinri je dokonalý: brečí u romantických filmů, má nejlepší známky v ročníku, je velmi pohledný… ale láska je pro něj nevyléčitelná choroba. Přesto všechno se do něj Hotaru zamiluje, nakonec se zamiluje i Shinri-kun, přestože ani jeden z nich doopravdy nemá tucha (údajně), co láska je. Ach, není nic romantičtějšího, než se líbat před zraky celé školy na pódiu. Ale plusem bylo, že si s tím autorka dala práce alespoň na tři kapitoly a nevměstnala to do jedné padesátky.

Megane-chan no Akaiito

Hirano byla svou matkou učena, aby se dobře starala o všechno, doslova. Hlavní protagonistka to však pochopila tak, že si nemá kupovat nic nového a udržovat to staré - spolužáci si tedy myslí, že je chudá, což však není (asi). Akechi je nejpopulárnější chlapec ze třídy a Hirano okouzlí tím, že nepatří mezi nabubřelé spolužáky, kteří si myslí, že je chudá, ale pochopil, že její staré brýle jsou pro ni velmi důležité.

Když do sebe jednoho rána narazí (oceňuji, že tady není uvedený datum - zpravidla to totiž bývá následující den). A Akechimu přistanou její brýle na hlavě a on si všimne červené nitky omotané kolem jejího prstu. Od toho dne si jí všímá i Hirano a společně začnou dávat do hromady spolužáky spojené červenou nitkou. Všechno vychází, dokud se jedna dívka nepřijde zeptat na nitku samotného Akechiho.

Po manze Sono Koe "Suki" to Itte, která je poslední součástí mangy vydané Umezawou, se slehla zem.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

KIMI NO AI DE MOTENASHITE

Anglicky: -
Příběh a kresba: Umezawa Marina
Počet kapitol: 1 (2010)
Žánr: romance, shoujo
Hodnocení na MAL: 6.84
Mé hodnocení: 5/10

Horikita Yui chodí do dívčí školy, kde spolužačkou byla pozvána do Host klubu (překlad po mě nechtějte). Hned jsou přivítány rozkošným Yuurim, který je označen za Moe charakter. Yui na něj po šichtě čeká a je velmi překvapená, když Yuuri je nevrlý a dělá si z ní legraci. Yui by ho už nikdy nechtěla vidět, kdyby tam nenechal na zemi svůj průkaz. Když ho Yui vrací majiteli, tak je pozvána na rande (ovšem, že to není tím zastaralým sladkým způsobem, Yuuri je normálně sladký, ale musí zůstat v roli, že?).

Yuuri se svěřuje se svými problémy a Yui ho přesvědčuje, že práce číšníka není špatná, ba je dokonce cool! Přijde na klasiku ve foto budce a potom střet s Yuuriho přáteli, kteří zaslechnou jeho oslovování, princezno, vůči hlavní hrdince. Yui Yuuriho zachrání a hned odchází. Yuuri je náhlým odchodem překvapen. Dostane se do dívčí školy bez problémů a dalšího postihu, vyznají si lásku a odejdou dveřmi.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Umezawina kresba není zvlášť originální, spadá do té skupiny - velké oči a hlavní hrdinové jsou jako z porcelánu - dokonalí, krásní, neoblíbení se stanou oblíbenými, jednoduchá zamilovanost v prvních pěti hodinách… však to znáte. Hrdinové jsou prostě krásnou ukázkou té jednoduchosti, o které jsem mluvila. Hodně třpytu, nadpozemského světla a srdceryvné citáty, jak láska je mocná. Jak má manga jednu kapitolu, tak jsou představeny jen dva charaktery a není možné, aby se rozešli - happyend je pravidlem, školní prostředí je povinností, rodinné problémy obvyklostí a láska zbožností.

Avšak s hodnocením jsem celkově zůstala na průměrné manze, protože nutně není špatná a věřím, že se někomu může líbit. Kresba přes svou obyčejnost byla převážně pěkná a výhodou je zaručený happyend a tudíž 100% jistota, že váš ship zůstane oficiálním, protože více charakterům se nedostalo prostoru. Příště se vrhnu na mangu s více kapitolami. Čtěte na vlastní nebezpečí, pokud žánr není vaším favoritem, tak raději vůbec.

Dostali jste se taky někdy do pekla romantického žánru?

Setkali jste se s jednorázovými kapitolami, které u Vás měly úspěch?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 S c a r s S c a r s | Web | 2. června 2016 v 9:58 | Reagovat

Jednorázovky u mě skoro vždycky pohořely, ale přitom bych se nepovažovala za až tak náročného člověka. :D (Nedávno dávali v televizi Šepot srdce od Hayao Miyazakiho a táta procházel okolo s tím, jak vlastně nenáročný divák jsem, who knows.) V tomhle případě by mi asi nesedlo žánrové zařazení. :D Nebudu kecat, když řeknu, že mi při čtení textu nabíhala husina a prostě nope! :D

Neměla bych problém s romantickým příběhem, ale vyobrazení hlavních hrdinek je na sebevraždu. Přehnaně roztomilé až mi to zvedá žaludek a to bude asi důvod, proč k nim mám odpor. :D A to se prosím ještě nezmiňuji o jejich povětšinou naivním chování. Jestli bys ale měla nějaké doporučení, za které bys dala krk, tak sem s ním. :D

2 Ayame Ayame | Web | 2. června 2016 v 16:50 | Reagovat

Jsem velmi jednoduchý člověk a ty to víš :3 :D Já si vystačím i s otřepaným klišé :D

Všechny tyto mangy jsem četla:D "stydí se" tyto mangy mám prostě ráda ba je přímo vyhledávám :D

Oubou Ookami to Akazukin - je pravda ,že se do sebe zamilovali běham tří dnů.. ale Nee-chan Romeo a Julie od Shakespeara je uplně to stejné :D behem tři dnů se zamilují,vezmou a umřou :D

3 Aya Aya | Web | 2. června 2016 v 20:31 | Reagovat

Poslední dva odstavce jsou top, neřekla a neshrnula bych to lépe a musím s tebou naprosto souhlasit (i když jsem nic nečetla, but hope you understand what I mean)!! Nope, nic jsem nečetla a ani neplánuji. Po tvém skrytě ironickém tónu, který se mi mimojiné velmi líbil, jsem si naprosto dokázala představit, o co kde šlo (navíc moji představu podpořily předešlé zkušenosti se shojo), a nakonec mám pocit, že jsem tady já ta osoba, která nerozumí romantice jako některé ty přitroublé hrdinky, které se na chodbě srazí se svojí budoucí velkou highschool láskou, která je shodou okolností i top class idol, jenže já naštěstí nikoho takového nemám. :DDD (my story is a tragedy and my name is not even Kaneki) NOPE, SERIOUSLY I WILL AVOID THIS. Ale z čistě ironicky výzkumných důvodů jsem před pár měsíci přečetla Ao Haru Ride. Shojo crap can hit me when it wants (I DID NOT CRY). Jednorázovkám se jinak spíše vyhýbám, protože jak bylo zmíněno, autoři se tam toho snaží obsahově vecpat až moc, než je možné pro pár stránek pojmout. Radši upřednostním jednovolumové příběhy (pokud mi fakt jde o obsah), ale co se romantiky jedná, preferuji BL.

4 Mizu Mizu | 5. června 2016 v 18:29 | Reagovat

Díky za komentáře c:

[1]: S c a r s ~

Haha.. Šepot srdce je dobrý film :D Doufám, že husina nabíhala kvůli mangám, ne kvůli samotnému textu… ale ano chápu to, sama nevím, proč se k nim nakonec stejně vrátím a jsem akorát zklamaná. Čekám na nějakou dobrou a ne a ne ji objevit :D Vyobrazení hrdinek je ve většině případů na facepalm… prostě jsou takové hloupé plus naivní a většinou si to ani neuvědomí… žádný vývoj…

Krk za shojo mangu nedám ani za nic, až někdy budu chtít skoncovat se životem tak možná. Ale nějaké typy bych měla, co se mi četlo líp: Horimiya, Hirunaka no Ryuusei (i když tam jsem byla rozčarovaná z konce, ale doufám, že v autorčině nové tvorbě – Tsubaki-chou Lonely Planet – to dopadne v prospěch mému shipu :D) a možná Namaikizaraki (ale musím upozornit, že hlavní hrdinka je sociálně levá). Oh a mezi kratší Orange Takano Ichigo? Můžeš vyzkoušet tyhle… :DD

[2]: Ayame~

Nee-chan, já vím :D nemusíš se za to stydět, kdyby se na světě neobjevil alespoň nějaký člověk jako ty, tak by ty mangy neexistovaly :D Dobře.. dobře… ale Romeo a Julie je přeci jen trochu… ehm… úplně jiné, že? :D

[3]: Aya~

Ao Haru Ride se nelíbilo? :D Protože to spadá ještě do té lepší poloviny v shojo mangách XDDD nevadí… mě si to taky nějak zvlášť nezískalo, i když anime adaptace byla ucházející a i drama se mi celkem líbilo :D (Kaneki….. pls XDDD) Děkuji za názor

5 Aya Aya | Web | 5. června 2016 v 19:31 | Reagovat

[4]: No... Měla jsem z AHR smíšené pocity... Bude to mezi novými recenzemi, pokud s nimi někdy začnu. :D Aspoň na toto bych to ráda udělala, tak ať mi Satan požehná, aby to už bylo. :D
Also nice layout, Hi Tsukki~~!

6 Mizu Mizu | 5. června 2016 v 23:56 | Reagovat

[5]: Hey! HEy! HEY! Na tu recenzi jsem teda zvědavá!! Upřímně tebe a romantické žanry si příliš nedokážu představit (no offence!), tak tě v sepsání téhle renceze jen podporuji! Moc ráda si ji přečtu :3
Ugh.... thanks.. I am not very comfortable with it though... ^^"

7 Scars Scars | 9. června 2016 v 11:45 | Reagovat

[4]: Oh Orange, to je o tom cestováním v čase, že? :D Docela dost se těším na anime a ještě víc na live action. :D Bude tam hrát týpek, kterého jsem si docela oblíbila. :D

A ještě k updatu - jako náhodou si myslím, že se snaha cení! :3 Psaní se prostě někdy nedá a je lepší radši upravovat layouty etc. :D Also Tsukki looks hella cool! :3 Snad si to na tom  sportovním kurzu užiješ! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.